|
Jmenuji se Jaroslav Brabec, kamarádi i nepřátelé mi říkají Slávek.
Narodil jsem se 545 let po bitvě u Lipan, ale to není zas tak důležité.
Důležitější je, že žiji na kraji vesnice Souboř, která je kousek od Habreku
a kus od Ledče nad Sázavou na Vysočině a že široko daleko nejsou žádné Lipany.
Důležitá je také zmínka o mém o 2 roky starším bratrovi Josefovi, kterému
říkám Joska, jiní ho volají Džouzef, jiní mobilem, a někdo mu říká normálně
Pepa. Ještě mi dovolte, nebo jak chcete, zmínit se o Souboři. Je to taková
malá, z hlediska historického vývoje Psychohlíny nejdůležitější vesnice,
spíše vesnička tam u nás. V zimě sníh a v létě seno a mouchy.
Nyní bych se již stručně pokusil zmínit o tom, jak ta naše Psychohlína
vlastně vznikla: V šesti letech jsem začal navštěvovat v LŠU hodiny akordeonu
(nástroj velmi podobný tahací harmonice). V té době bratr již uměl plynule zahrát
několik stupnic na svůj klarinet a tudíž nám nic nebránilo v tom, založit skupinu
TPS(P jako Pepa, S jako Slávek a T jako Tomáš). Tomáš, o tři roky starší kluk ze
Souboře, ačkoliv nikdy nenavštěvoval LŠU, ve skupině byl vynikajícím hráčem na
varkuse(kuchyňské nádobí, hrnce). Později se specializoval na valchu a lavory-perkuse.
Po pár letech byl klarinet vyměněn za elektrickou kytaru, varkuse byly též vyměněny
za elektrickou kytaru, a akordeon, bohužel i se mnou, byl vyměněn za bicí soupravu,
takže já jsem přestal v nově vzniklé kapele Detonátor figurovat. Z této skupiny se
časem vyvinula kapela Hypatia, s kterou už jsem (méně nasraný) začal spolupracovat.
Nejprve, když amatérsky natáčeli videoklip skladby Hyeny, potřebovali někoho na roli
oživlé mrtvoly. Problém byl v tom, že „hrob“, kam mě chlapci pak zahrabali, jsem si
musel vykopat sám. Dodnes nevím proč zrovna na místě, kam Tomasova (bubeník)
babička zakopávala uhynulé králíky... Nechutné!
V roce 1993 mi maminka koupila mou první a zatím jedinou samohrajku - elektronické
klávesy Casio CTK-450 Song Bank, na které jsem začal vybrnkávat jednoduché melodie
s pomocí různých doprovodů. Při tom jsem na chvíli pochopil, že vlastně žádnou
kapelu nepotřebuju, že mi to Casio zahraje, co potřebuju a ke všemu nemá blbý
kecy. Jednou v kombinaci dvou různých rytmů jsem vymyslel písničku, které jsem
dal jen tak z legrace název Magor na poušti (mp3 v zipu z kazety asi 100xpřehrané, takže kvalitní nahrávka...). Když jsem to pak pouštěl chlapcům
z Hypatie a řekl jim ten název, smáli se a Tomas se zeptal, jaký že jsou k tomu
slova.Já řekl, že žádný, ale napadlo mě, že by se tam možná nějaký hodily, tak
jsem splácal nelogický výmysl a dohromady se z toho stala jakoby písnička. S pomocí
malého kazeťáčku jsem ji nahrál na kazetu, kterou jsem nadepsal slovem PSYCHO,
abych si ji nepopletl se stejně vypadající kazetou Dalibora Jandy. Časem jsem
tam dohrál další písničku, kterou jsem měl s bratrem již z dřívějška hotovou – Zapařená holina (mp3 v zipu z té samé kazety asi 100xpřehrané, takže taky kvalitní nahrávka...)
Poté jsem na tu kazetu napsal HLÍNA, jakože kromě psycho-textů jsou tam i legrační.
Tak takto vznikl název Psycho-Hlína(původně psaný takto s pomlčkou, nyní již ustálený
na jednoslovném názvu PSYCHOHLÍNA).
Postupem času jsem dovolil bratrovi s kytarou, zahrát si se mnou, a tak vznikaly na mé
texty stále nové a další strojené a módní melodie té naší plytké, roztěkané doby.
Písniček už bylo tolik, že by se to skoro i na kazetu vešlo. Hráli jsme tehdy
ve složení Joska-elektrická kytara, já- elektronické klávesy a Casio-bicí s doprovody.
Casio hrál sice rytmicky přesně, ale nějak to nebylo ono. Dokonce někdy nebyl ani
ochoten hrát unplugged. Takový přístup se nám moc nelíbil, a tak jsme přes našeho
zvukaře Václava Vlka požádali jiného Václava, tentokráte Brzoně, zda by nebyl
ochoten si s námi občas zahrát, on nebyl proti, a než bratr odešel na vojnu, stihli
jsme s ním nahrát naši první a jedinou kazetu právě u Václava
Vlka v nahrávacím pokojovém studiu Vlkodlak(na jaře roku 1996). Udělali jsme všehovšudy 60 kazet jen
tak pro kámoše a známý. Jak zpětně zjišťujeme, ty se neuvěřitelně rozšířily snad po
celé republice.
Pak byl bratr na vojně, tak jsme nehráli, pak s námi skončil bubeník, pak se přidal
jiný, pak jsme měli baskytaristu Fandu Pekárka ze Zruče, pak bratr vyměnil elektrickou kytaru za baskytaru a na kytaru s námi začal hrát
nejlepší kytarista ze Souboře a okolí Tomáš Kutil(původně varkusista z TPS). Pak
se kapelka začala rozjíždět, měli jsme dokonce i občas zkoušku, kšefty se
hejbaly(na vesnické poměry), všechno bylo v pohodě, ale pak Tomáš odjel do
Španělska a už se nevrátil. Pak jsme hráli zase jen ve třech - klávesy, basa
a bicí, pak už zase jen já s bratrem, pak už vůbec nikdo…
Až opět v roce 2003 jsme obnovili projekt Psychohlína ve složení zpěv, housle(Matěj Šeda),
akordeon, baskytara a perkuse(nyní už ne valcha a lavory, nýbrž djembe, bonga,
conga, tonga, wronga) + k tomu při různých příležitostech ještě klávesy, elektrická kytara(Jirka Brabec bratranec) a bicí souprava.Časem se to ještě trochu obměnilo a ustálilo a teď má kapela tyto členy:
Členové PSYCHOHLÍNY:
Slávek Brabec - akordeon,"zpěv"
Pepa Brabec(bratr) / Jakub Hübner - baskytara, zpěv
Zdeněk R'n'Roller / Jakub Hübner / Lukáš Křivský - elektrická kytara, zpěv
Radim Szkandera / Roman Holata / Pavel Herout - bicí souprava
Petr Chalupa - Saxofon
+ hosté: Ondra Žák(klarinet,flétna,foukací harmonika atd...), Aaron z USA(saxofon), František Tomášek(akordeon), Jirka Brabec bratranec(kytara), Honzík Pokorný(kytara),
Václav Brzoň(bicí), Petr Mikeš(bicí), Eph Lebeda(perkuse), Tonda Dohalský(perkuse), ...
|